ZAPÁLENÁ SVÍTILNA!
Toto světlo nám dává Bůh a my jej dáváme druhým.
Jako rozžatá svítilna. Toto je křesťanské povolání.“
(z promluvy papeže Františka před modlitbou Anděl Páně 9. 2. 2014).
Žijeme v menších sesterských společenstvích. Nosíme skromné hnědé oblečení, k liturgickým úkonům oblékáme závoj jako znamení našeho zasvěcení.
Snažíme se podle příkladu sv. Františka žít Evangelium životem v poslušnosti, chudobě a čistotě.
Chceme následovat Krista ukřižovaného a odpovídat na jeho lásku svou láskou.
Dáváme se k dispozici Pánu Ježíši, abychom byly jeho nástroji pro šíření Božího království – EVANGELIZACI.
Chceme být otevřené k potřebám církve, slyšet výzvy dnešní doby a přinášet Krista všem, s nimiž se setkáváme
pokornou službou trpícím, nemocným, chudým a zvláště těm, které nemá nikdo rád,
předáváním víry dětem, mládeži, dospělým i konvertitům a těm, kdo chtějí prohloubit svou víru.
Světlo a sílu pro apoštolskou službu čerpáme v každodenním setkávání s Pánem při společných i osobních modlitbách, zejména v rozjímání a při liturgii.
KONTEMPLACE, SMÍR a EVANGELIZACE jsou naší odpovědí na Boží volání.
Jsme povolány k tomu, abychom svět potěšili touto radostnou zvěstí.
„Mocí křtu se stáváme učedníky – misionáři povolaní nést Evangelium do světa“ (Evangelii gaudium, 120). Všichni v církvi jsme učedníci a to stále, po celý život; a všichni jsme misionáři, každý na místě, které mu Pán přidělil“ (z katecheze papeže Františka při generální audienci 15.1. 2014).
Toto poslání uskutečňujeme v serafické lásce k našemu Pánu a Veleknězi a ke každému člověku, a v oběti smíru za kněze, vkládané denně do oběti kříže a oltáře.
Tak se věrně snažíme celým životem, utrpením i prací a zvěstováním BÝT SVĚDECTVÍM VÍRY A LÁSKY PÁNA JEŽÍŠE KRISTA, zvláště trpícím a opuštěným (podle Konstitucí Sester Apoštolátu).
je jakákoliv vhodná činnost, která není v rozporu s charismatem Sester Apoštolátu ve zdravotní, sociální, evangelizační, pastorační, katechetické, formační, vzdělávací, liturgické a misijní oblasti, pod autoritou biskupů a představených institutu, podle potřeb místní církve.
Přednostní místo v duchu Evangelia má péče a starost o trpící, nemocné, chudé a které nemá nikdo rád. Toužíme hledat periferie dneška a tam nést světlo Kristovo.
Sociální služba, péče o strádající lidi, kterým se snažíme pomáhat, radit, těšit a podporovat. Služba od srdce k srdci, jednotlivým lidem, v nichž chceme vidět Ježíšovu tvář.
Dále katecheze dětí, mládeže, dospělých, katecheze konvertitů, příprava k přijetí svátostí, výuka těch, kdo chtějí prohloubit svou víru a ostatní formační a vzdělávací aktivity.
Po vzoru svatého Františka,
z něhož síla lásky udělala bratra všech tvorů a který měl za to, že je Kristovým přítelem, jen když miluje duše, které také Kristus miloval, věříme, že není nic vznešenějšího nad spásu člověka.
Živíme v sobě neustálou snahu po prokazování dobra a pomoci a po přinášení útěchy a pokoje svým bližním (podle Konstitucí Sester Apoštolátu).
Láska začíná doma
V současné době se snažíme pomáhat svým nemocným a stárnoucím sestrám, jako těm nejbližším a prvním, kdo naši lásku a službu potřebují.
„Cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto mým nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali, ujali jste se mě, navštívili jste mě“(srov. Mt 25, 40).
„Vy jste sůl země, vy jste světlo světa“ (srov. Mt 5,13.14)
„My všichni pokřtění jsme misionářskými učedníky a jsme povoláni stát se ve světě živoucím evangeliem, nést Kristovo světlo svědectvím ryzí lásky.
Jak krásné je toto poslání: dávat světlo světu! A je rovněž krásné, uchovávat světlo, které jsme dostali od Ježíše, opatrovat jej a střežit.
Křesťan by měl být člověkem, který září, přináší světlo a neustále dává světlo!
Chtěl bych se Vás nyní zeptat: JAK CHCETE ŽÍT VY?
Jako svítilna zapálená nebo zhasnutá?
ZAPÁLENÁ SVÍTILNA!
Toto světlo nám dává Bůh a my jej dáváme druhým.
Jako rozžatá svítilna. Toto je křesťanské povolání.“
(z promluvy papeže Františka před modlitbou Anděl Páně 9. 2. 2014).