Formace
Cílem zasvěceného života je připodobnění se Pánu Ježíši a jeho celkovému sebeobětování. Povolané ženy nebo dívky musí prožít dosti široký časový úsek, kterému říkáme FORMACE, která je zaměřena na proměnu celé osobnosti podle Evangelia a podle františkánského charismatu. Je procesem nasměrovaným k dosažení životního cíle.
Ty, které Bůh volá, dávají Kristu Vykupiteli odpověď lásky: lásky, která se odevzdává úplně a bezvýhradně a která se ztrácí v obětování celého člověka, jako „oběť živá, svatá, Bohu milá“ (Řím 12,1). Jenom tato láska, která má snoubenecký ráz a zmocňuje se celé citové stránky člověka, bude pohnutkou a oporou pro odříkání a kříže, s kterými se nutně setká ten, kdo chce „ztratit svůj život“ pro Krista a pro Evangellium (srv. Mk 8,35). Tato osobní odpověď je nedílnou součástí řeholního zasvěcení.
Podmínky přijetí: nebere se ohled na lidské zájmy, ale na čest Boží, spásu duší a zájmy společenství Sester Apoštolátu. Proto přijímáme dívky a mladé ženy, které jsou tělesně, duševně i duchovně zdravé, vstupují dobrovolně a se správným úmyslem, jsou společenské a přímé povahy, jsou bez jakýchkoliv závazků, ve věku
od 18 do 35 let.
Počáteční formace trvá nejméně 7-8 let. Po seznámení se společenstvím sester prožívá uchazečka kandidaturu, postulát, dvouletý noviciát, kdy skládá první sliby a tříletý juniorát, který sestru připravuje na doživotní zasvěcení Bohu.
Formace je zaměřena na proměnu celé osobnosti, na nabývání a následování Kristových ctností, charismatu společenství; proto její úkol nikdy nekončí, po počáteční formaci pokračuje trvalá formace.
O povolání
Volání -„Ty mě následuj!“ (Jan 21,22)
Na počátku každého řeholního povolání stojí volání Boha. Dá se vysvětlit jen láskou, kterou má Bůh k povolané osobě. Záleží mu na tom, aby uskutečnil plán, který s námi má. Tato láska je absolutně zdarma daná, osobní a jedinečná. Zmocňuje se člověka tak, že už nepatří sobě, ale Kristu.
Nesmíme mít strach. Jakékoliv povolání vyžaduje exodus. Je nutné vyjít ze sebe a ukotvit svou existenci v Kristu a jeho Evangeliu.
Jak v manželství, tak v řeholním zasvěcení a kněžském životě je nezbytné opustit takové způsoby myšlení a jednání, které nejsou v souladu s Boží vůlí.
Tento exodus nás vyvádí na cestu adorace Pána, kterému sloužíme v bratřích a sestrách.
Vydaly jsme se na cestu neustálého obrácení, odevzdání se jediné lásce k Bohu i k lidem.
Naše charisma na cestě svatého Františka je vtělený a ukřižovaný Pán Ježíš, láska k jeho lásce v tajemství kříže, Eucharistie a kněžství, jeho láska k Otci a k lidem.
Pokornou a užitečnou láskou chceme zpřítomňovat a zviditelňovat milujícího Krista Spasitele a zvěstovat, že „Bůh je láska!“ (srv. 1 Jan 4,8; název encykliky Benedikta XVI. Deus caritas est – 25. 12. 2005).
„LÁSKA NENÍ MILOVÁNA!“ Zasvěcujeme se Božskému Srdci Ježíšovu, abychom mu byly útěchou a smírem a vyprošovaly potřebné milosti pro kněze a jejich působení.
V poli tohoto světa jsme našly SKRYTÝ POKLAD: lásku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kterou chceme splácet svou láskou.
Dnešní svět a člověk, který se v něm nachází, jako kdyby stále více ztráceli ze zřetele hlubinu svého vlastního bytí, své vlastní srdce“ (sv. Jan Pavel II. při Generální audienci 8. 6. 1994). Jen Ježíšovo Srdce plné lásky, je s to zachránit a obnovit tento svět ponořený do temnot rozpínající se kultury smrti. Kultura života musí být kulturou srdce, které je symbolem života v plnosti“ (srov. C.V. Pospíšil - Tajemství srdce vtěleného Syna; Z. Kučera).
„Velebíme Tě, Ježíši, náš Spasiteli, Ježíši, který na nás ze svého milujícího srdce vyléváš proudy milosti. Děkujeme Ti za milosti, díky kterým zástupy svatých a blahoslavených mohly nést světu svědectví Tvé lásky“ (sv. Jan Pavel II. v Zakopaném 6.6. 1997).
VÝZVA sv. Jana Pavla II. mladým lidem:
„Život církve i celá společnost potřebují lidi, kteří jsou schopni cele se odevzdat Bohu a z lásky k Bohu i ostatním lidem.“
„Vám, mladí lidé, říkáme: Jestliže slyšíte Boží volání, neodmítejte ho!
Statečně vykročte na cestu svatosti, kterou vám svým následováním ukázali slavní světci a světice!
Poslechněte velké tužby, které jsou vlastní vašemu věku, a přijměte odhodlaně Boží úmysl, který má s vámi, jestliže vás zve, abyste hledali svatost v zasvěceném životě.
Obdivujte všechna Boží díla ve světě, ale umějte upřít zrak spíše na věci, které nikdy nepominou.
Třetí tisíciletí očekává dobrodiní víry a horlivosti mnoha mladých zasvěcených osob, aby se tak svět lidí stal místem plným pokoje, vhodnějším pro přijetí Boha a v Něm všech jeho synů a dcer“
(z apoštolské adhortace Jana Pavla II. o zasvěceném životě VITA CONSECRATA, z čl.105, 106).
