Apoštolát - evangelní řád ve světě - dějiny
Vznik společenství Sester Apoštolátu byl odpovědí na znamení doby a potřebou, aby zasvěcení žili uprostřed lidí a tam vnášeli Evangelium a sloužili potřebným, chudým a trpícím. Pro tento účel vznikl „Apoštolát“, aby jeho členové (v jeho začátcích to byli sestry, bratři a spolupracovníci), pokornou službou přiváděli lidi k víře a dostali se na periferie společnosti.
Řeholní institut Sestry Apoštolátu sv. Františka vznikl ze společenství Třetího řádu sv. Františka. Otec Jan Ev. Urban na sjezdu terciářů na Svaté Hoře v roce 1927 vybídl účastníky sjezdu ke konkrétním skutkům lásky a křesťanské pomoci, aby se jejich víra projevila skutky. Byla to doba odpadu od církve, doba hmotné bídy a nezaměstnanosti, náboženské lhostejnosti a nevědomosti. Pius XI. v encyklice Ubi arcano Dei vybízel laiky k účasti na apoštolátu církve. Tak se apoštolská činnost a služba chudým ujala zejména u pražských terciářů a dostala jméno Laický Apoštolát Třetího řádu sv. Františka. Z této terciářské činnosti, kdy se pracovalo na pražských periferiích, vzniklo společenství, které v roce 1930 dostalo schválení biskupů. Bratři a sestry se zasvěcovali Bohu svatými sliby a v r. 1933 byly schváleny první Konstituce. Pomáhalo se chudým a potřebným, sestry ošetřovaly nemocné, vyučovaly děti náboženství, připravovaly děti i dospělé k přijetí svátostí, pořádaly se různé kurzy a exercicie, v ústředí řádu bratří františkánů na Jungmannově náměstí v Praze došlo ke zřízení vlastního ústavu Studia catholica.
Všichni členové podporovali dílo Apoštolátu modlitbou, pravým řeholním životem a smírnými adoracemi. Od začátků mělo toto dílo vnitřní cíl úcty Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a smír tomuto Srdci, zvlášť za kněze.
Sestry a bratři, kteří se cítili být povoláni k tomuto apoštolskému a smírnému povolání, opouštěli své domovy, rodiny, zaměstnání a dávali se Bohu a tomuto novému způsobu zasvěceného života. V r. 1929 začalo 11 sester žít společně u kostela sv. Václava v Praze Dejvicích. Později vznikl noviciátní dům v Hrusicích a po přípravě na celoživotní zasvěcení Bohu byly sestry posílány do měst a míst, kde byla jejich služba žádána. Šly chudé, téměř bez prostředků, aby sloužily jako misionářky a služebnice těch, kdo jejich službu potřebovali a tak přinášely lidem Evangelium. Působiště – místa sester se šířila v Čechách, na Moravě, později i na Slovensku.
Otec Jan ještě před svým zatčením předvídal situaci pronásledování, proto sestry přijaly civilní zaměstnání a přizpůsobily se podle daných možností službě nemocným, ošetřovatelství a službě sociálně potřebným. Otec Jan byl 14. března
v r. 1950 zatčen, 13 a půl roku strávil ve vězení a později bylo vězněno i 19 sester.
Po příchodu z vězení do Nespek byl Otec Jan i nadále hlídán Státní bezpečností.
V r. 1968, kdy nastalo malé uvolnění, začal Otec Jan svolávat sestry a připravoval je na řádovou Kapitulu, při níž byly probírány a schvalovány Konstituce a základní prvky pro znovuobnovení řádového života. Od r. 1971 do listopadu 1989 byla opět doba nesvobody a 7. ledna 1991 byl Otec Jan ve svých nedožitých 90 letech povolán na věčnost.
Téměř čtyřicetiletá doba útlaku poznamenala život společenství. Na místech, kde sestry horlivě sloužily Bohu a lidem, zestárly, a místa jejich působení se musela postupně rušit. V současné době jsou v Čechách pouze dvě komunity - v Praze Dejvicích a ve Staré Boleslavi. Na Slovensku sestry žijí a působí v Nitře, v r. 2012 byla zřízena Slovenská delegatura Sester Apoštolátu sv. Františka.
Věříme a důvěřujeme, že na této cestě života je Pán s námi, že zná naše omezení i těžkosti a že i nepatrné plody naší práce a služby mohou sloužit krásnému dílu evangelizace tam, kde jsme.
Celá naše existence, modlitby a oběti mají být útěchou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, mají posvěcovat církev a vyprošovat potřebné milosti pro kněze.
Vždy a za každých okolností můžeme naplňovat důvod svého povolání, proč jsme a žijeme: jsme Bohem povolány a milovány a na tuto lásku chceme odpovídat láskou. Sv. Terezie z Lisieux vyjádřila tuto touhu slovy: „Milovat Tě a dělat vše pro to, abys byl milován.“
